Běžná metoda obrábění kovů za studena, frézování, se liší od soustružení v tom, že řezný nástroj -poháněný vřetenem- se otáčí vysokou rychlostí, zatímco obráběný obrobek zůstává relativně nehybný.
Frézování je proces mechanického obrábění, který využívá rotující, vícebřitý řezný nástroj (frézu) k řezání obrobku, čímž se odebírá materiál a dosahuje se požadovaného tvaru, rozměrů a povrchové úpravy. Jeho základní princip spočívá v přerušovaném řezání obrobku,-který zůstává relativně nehybný nebo prochází lineárním posuvem (posuvem)-frézou rotující na vřetenu (primární pohyb).
Tento proces umožňuje opracování povrchů obrobků do plochých i zakřivených profilů a také umožňuje různé operace, jako je vrtání a drážkování. [1] Je to jedna z nejrozšířenějších metod při obrábění kovů, primárně se používá k obrábění různých plochých povrchů, drážek a profilů; může být také použit pro operace, jako je vrtání a vystružování.
Na základě orientace vřetena, na kterém je řezný nástroj namontován, lze běžné frézky rozdělit na horizontální frézky, vertikální frézky a portálové -frézky (charakterizované mostovým-rámem ve stylu portálu-).
Frézovací procesy, rozdělené do kategorií podle stupně automatizace a způsobu řízení, lze obecně klasifikovat takto: Obecné frézování-ručně ovládané a konfigurované lidskou obsluhou, vhodné pro aplikace vyžadující přesné obrábění; NC/CNC frézování-automatizované pomocí počítačového numerického řízení (CNC), vhodné pro obrábění obrobků se složitou geometrií; Obráběcí centra-CNC obráběcí stroje s více vřeteny a více-kompozitními funkcemi, schopné nepřetržitě provádět různé řezné operace, jako je frézování a vrtání; a NC Gear Machining Machines-specializované CNC zařízení určené k výrobě různých typů ozubených kol.
